O mé tvorbě
Ahoj, podávám vám imaginární pravici. Jsem Nikola, pracuji jako copík, fotografka a markeťačka, ale to tu není vůbec důležité. Mám totiž jeden koníček a díky němu vznikl tento e-shop. Co dělám? Zachraňuji staré kousky! Jsem amatérská švadlenka, která ráda dává druhou šanci oblečení ze second handu.
Zastávám názor, že v jednoduchosti je krása a méně je mnohdy více. Přesně to se odráží i v mé tvorbě. Minimalismus zbožňuju v šatníku, líčení i domácnosti. Jsem velký milovník zvířat, největší lásku chovám k pejskům. Důkazem je moje malá strakatá pomocnice, jezevčík Juli, která mi je velkou inspirací. Plný byt rostlinek jasně ukazuje na mou další lásku - k pokojovkám. Dále lze asi uhodnout, že miluju dobrou kávu, víno, knihy a zajímá mě i historie a umění. Že vás to nepřekvapilo? Samozřejmě, nejčastěji čerpám inspiraci pro své motivy právě z toho, co mám sama ráda.
Ale teď už pojďme spíše k tomu, co tvořím a proč. Již před několika lety jsem se nadchla pro upcyklaci. Bylo mi líto velkého množství oblečení, které jsem nacházela při návštěvách second handů. Začala jsem nejprve u svého šatníku, ve kterém byla spousta nevyužitých kousků, často zakoupených ve slevách bez rozmyslu. Oblečení jsem oblékla jednou a tím to skončilo. Uvědomila jsem si, že si oděvů nevážím a že jím plýtvám... Na popud tomu jsem se začala zajímat o to, kolik lidí asi uvažuje stejně a jaké má takové myšlení dopady. Zjistila jsem, že se tímto způsobem tvoří obrovské množství textilního odpadu a nevyužitého oblečení, které si mnohdy lidé vezmou na sebe jednou, dvakrát a pak vše letí na skládky a do spaloven. Rozhodla jsem se tedy začít u sebe, přemýšlet více ekologicky (a vlastně i ekonomicky). Tak započal můj zájem o upcyklaci a pomalou módu. Změnila jsem svůj šatník od základů a místo hald oblečení dala přednost menšímu množství kvalitnějších kousků, které jsou snadno kombinovatelné. Začala jsem se více zajímat o českou výrobu a v hlavě se mi rýsoval plán, že bych možná mohla přispět k nějaké změně nejen u sebe, ale i u ostatních. Záchrana odloženého oblečení a vdechnutí mu nového života na mě působilo naprosto ideálně.
A jelikož jsem o kreativitu nikdy neměla nouzi, v roce 2017 jsem koupila svůj první šicí stroj a začala přešívat oděvy, které skončily v second handu. Tvořila jsem zejména tašky, topy, šaty a sukně. Začátky nebyly vůbec jednoduché. Jak už jsem zmiňovala, jsem švadlenka amatér a vše jsem se musela naučit, nejčastěji metodou pokus – omyl. Už tehdy jsem se držela svého milovaného minimalismu a hesla, že v jednoduchosti je krása. Přešívání byl však zdlouhavý proces, kdy jsem potřebovala najít kvalitní materiál, který by byl k přešití vhodný a bylo ho dost, aby stačil na mé výrobky. Časem jsem proto přešla na vyšívání. Samozřejmě, že k tomu je také zapotřebí kvalitní materiál, ale samotný proces je trochu rychlejší. Vyšívání jsem zcela podlehla a momentálně zachraňuji staré kousky právě za pomoci jehly, bavlnky a nejrůznějších motivů. Další důvod, proč jsem dala přednost vyšívání, je maličko úsměvný. Při vyšívání nevznikne tolik nepořádku jako při šití! :-)
A co je vlastně ta upcyklace?
Nejspíše jste se s tímto pojmem už setkali, v dnešní době je toto téma stále častěji zmiňované, zejména v souvislosti s udržitelností a ekologií. Pro pořádek bych zde ale ráda vysvětlila, o co se jedná. Upcyklace je proces, kdy staré, nepoužívané věci, zejména materiály či produkty, dostanou druhou šanci. Na rozdíl od recyklace je u upcyklace důležité zachování původních materiálů, kterým lze vtisknout novou hodnotu. V mém případě zachraňuji odložené oblečení ze second handů, kterému přidávám novou hodnotu za pomoci ruční práce. Z mého pohledu je upcyklace druhem umění a cestou, kterou jsem se rozhodla jít a podpořit ji svými výrobky.
Ruku v ruce s upcyklací jde pojem pomalá móda. Udržitelná pomalá móda je založena na tom, aby co nejméně zatížila životní prostředí, zamezila velkému množství textilního odpadu a plýtvání. Principem je uvědomělý a ohleduplný postoj při výběru oblečení, které si pustíme do šatníku, důraz je kladen na způsob výroby, kvalitu a férové podmínky k výkonu práce i férová mzda. Je třeba položit si otázku, kolik oblečení v šatníku vlastně potřebujeme, zda nedat přednost právě kvalitě před kvantitou a nejen to. Tady ale musíme začít každý u sebe.
